Jak ráda cestuji

Pamatujete si na svojí první dovolenou u moře? Já ano. Bylo mi asi deset nebo jedenáct let. A k moři jsem jela poprvé s bratrem, sestrou a otcem a bylo to do Itálie na Sardinii. Naše maminka s námi nejela, protože se rodiče rozváděli. Mě to docela hodně mrzelo, ale když jsem se dozvěděla, že pojedeme k moři na Sardinii, tak jsem byla ihned veselá. No, taky mi řekněte, jaké dítě by nebylo veselé, kdyby mělo možnost jet na Sardinii? Myslím si, že každé dítě touží být u moře. A já jsem nebyla výjimka a musím říct, že právě od té doby, co jsem byla u moře, jsem cestování začala mít velmi ráda.

Protože v mých jedenácti letech to byla má první cesta k moři. A taky to bylo zároveň mé první velké cestování a taky jsem ještě nikdy předtím nejela tak v autobusu tak dlouho. A musím říct, že cesta autobusem se mi opravdu moc líbila. Vůbec mi takové cestování nevadí, kdyby se jezdilo autobusem. A musím se přiznat k tomu, že bych se opravdu bála cestovat letadlem.

Mám z letadel hrůzu. Letadla se bojím. Takže třeba například nevím, jak by vypadalo moje cestování třeba někam na Tahiti anebo do Malajsie. Tam se prostě po souši vůbec nedá dostat. Takže bych jistě musela letět určitě letadlem. Jenomže nevím jak. Do letadla bych asi vážně nesedla, protože se bojím. Takže jsem si řekla, že cestování mohu zažívat pouze tady po Evropě anebo blízkých místech. Pouze tam na místa, kde se dá cestovat po souši anebo po lodi, i když na lodi mám taky docela strach. Ovšem ale méně než letadlem. Takže cestování lodí beru jistě na milost. Z lodi mám větší šanci na přežití než při pádu letadla. A vy máte rádi cestování? A jak? Nebo máte taky velký strach z letadla? Myslím, že je to asi snad dědičné, protože maminka a babička by taky prý do letadla nesedly. A jak jste na tom s cestováním právě vy?