Bydlet či nebydlet?
Kdybych dal někomu vybrat, zda chce mít svou střechu nad hlavou nebo žít bezprizorně na ulici, je mi jasné, jaké odpovědi bych se dočkal. Skoro ode všech našinců bych slyšel, že bydlet chtějí. Protože to je záležitost, která je nám lidem prospěšná. A vlastně nejen nám lidem – jak je známo, i jiní živí tvorové raději ‚bydlí‘, třeba aspoň v noře, díře ve stromě nebo skále a podobně.
Ovšem to zmíněné o zvířatech není pro nás lidi dostačující. To je jasné. V nějaké ‚díře‘ nebo na jiném podobném místě, kde si lze pochvalovat snad jedině trochu toho soukromí a minimální ochranu před povětrnostními vlivy, žijí leda tak ti, jež označujeme jako lidi bez domova. Protože to pro lidi skutečně domov není.
Ti z nás, kteří si musí najít své bydlení, protože nemohou navěky zůstat u svých rodičů, ale zároveň jsou na tom finančně neslavně, si pochopitelně shánějí podnájem nebo nájemní byt. To je totiž sice předražená, ale přece jenom nejdostupnější forma bydlení. Člověk tu zbytečně platí víc, než kolik stojí skutečné náklady tohoto bydlení, protože z toho chce i pronajímatel něco mít, ale protože se tu platí obvykle měsíčně, dá se to finančně zvládnout snáze, než kdyby měl člověk sehnat dost peněz na koupi vlastní nemovitosti.
Ti, kdo si chtějí své bydlení koupit, tak mohou také učinit. V dlouhodobém horizontu je to výhodnější než platit někde nájem, a je to také záruka neomezeně dlouhého bydlení, ale současně je to těžké, protože není snadné dát do kupy tolik peněz, kolik je třeba. Ale vlastně se ani tady nemusí moc dlouho a tvrdě spořit. Také si lze vzít hypotéku, pokud na ni člověk dosáhne. A kdekdo to řeší právě takto. Aby měl vlastní byt nebo dům. A věřte tomu nebo ne, ale hypotéky se dají sehnat už nejen na soukromé, ale i na družstevní bydlení. A rozhodnutí tu tedy závisí jen na nabídce a poptávce.
Takže si vyberte a vyřešte si bydlení podle svého. Zůstat na ulici totiž není dobrá volba.